Přátelé,
včera večer jsem se zase spojil s kamarádem Vladimírem Hudcem, potomkem to Jaroslava Hudce z Molenburku, z čísla 1. „U Hadamů.“ Tak jsme si zase povídali o svých problémech s nemocemi, které nám v tom našem stáří narůstají skoro jako u nás úroky z úroků a Vladimír mi sdělil, že když se díval na můj web, tak že mi tam hodně narostl počet čtenářů. Tak jsem se ráno na můj web podíval a skutečně počet čtenářů mého webu „Patriot,“ narostl. Jak jsem psal, že moje příspěvky již nemají tu úroveň, jaká byla před mojí nemocí. Ale na prvním příspěvku mi přibyl jeden komentář. Tak jsem ho otevřel a četl: Toni, zařaď na svoje stránky další téma. A fotky z Tvých toulek po okolí – ať se nám izolace v našich domovech lépe snáší. Díky. Zase mě potěšil, kdo jiný než Petr, který na ten Molenburk nedá dopustit a stále vzpomíná na krásná léta v Molenburku prožitá. Tak bych chtěl jeho žádosti v rámci mých malých možností vyhovět, i když to nebude nic moc, ale snaha tu je.
Když se mi v minulém roce zhoršila moje nemoc, tak jsem začal intenzivněji hledat na internetu možnosti léčby, nejenom pomocí léků, ale také přírodních léků. Hodně jsem se na to zaměřil a tato léčiva využíval a stále využívám. Před časem mi paní doktorka naordinovala lék Dexamed, kortikoid, ale neměl jsem na vybranou a lék (injekce) jsem bral. Hodně mi to pomohlo, ale vedlejší účinky byly hrozné. Musel jsem to přestat brát. Mimo jiné se mi hodně zvýšil cukr v krvi. Tak jsem zase hledal a z „Babských rad,“ mi doporučovali jíst kysané zelí a cibuli. Tak jsem to vyzkoušel společně s dietou a výsledek byl velmi dobrý. Cukr mi klesl. Doporučuji to nejen na snížení cukru. Tak jsem si dneska udělal k obědu smaženou cibuli v těstíčku s bramborovou kaší, s přílohou kysané zelí a tatarku. Budete se divit, ale pochutnal jsem si. Vzpomněl jsem si, že když jsem byl před čtyřiceti léty v Rumunsku, kde byla velká bída, tak mi dali k obědu také smaženou cibuli s bramborovou kaší, jedl jsem to společně s ředitelem, který mi na úvod řekl, že zabili prase, které v závodě mimo jiné zvířectvo chovali, a to že bude večer na velké hostině. Také bylo a hostina byla veliká. Ale smažená cibule, také na můj hlad, byla dobrá. Tak jsem vám zplodil malou ukázku mého dobrého oběda.
Petr mi poslal pěkný komentář, díky za něj. Tonda.
Dík Toni,
prohlédl jsem si Tvůj odkaz a dostal jsem chuť na podobné jídlo, byť mám v sobě již 15 minut utopence. Taky jídlo našich předků, nemusíme je mít denně, ale jednou či dvakrát do roka to neškodí.
Podle MUDr. Moučkové (současná léčitelka) jsou jen tři druhy piva zásaditá – Plzeň, Gambrinus Birell nealko (nejlépe polotmavé). Posledně uvedené pivo po obědě skoro pravidelně denně užíváme, neboť nevím, kdy, se kterým vnoučetem a kam pojedu autem. Až po 18.00 hod. obvolán rodinu a v případě negativní objednávky na přepravu z bodu „A“ do bodu „B“ si dám štamprli naší domácí slivovice. Později pak červený Vavřinec či Cabernet.
V této hrozné době je to potřeba.
Již stréček Křópal, jehož pořady byly v rozhlase vyhledávány našimi předky, říkával:
„Bodó se dit věce, že to hani pravda nebode!“ Byla ještě tetička Křópalka a Jozéfek Melhoba (Václav Šindler). Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.