3 thoughts on “Co způsobila vichřice v mém lesíku”
Zajímavé foto-Vladimír
Možná se budu opakovat, ale taková katastrofa v lese mně vždy připomene můj zážitek z doby ukončení mých studií. Totiž jsem chodil se učit o „svatém týdnu“ před maturitou do lesa „Pod Jankovými“, asi 400 m nalevo. Vyhlédl jsem si malou proláklinku tak, že jsem v ní ležel a viděl na věžní hodiny. Když odbíjela dvanáctá, šel jsem se naobědvat a odpoledne znovu hrhr do učení. Maturoval jsem ve středu a z úterý na středu večer jsem kvůli silnému hluku nemohl usnout a bál se, abych byl na zkoušky odpočatý. Hluk takový, jako by po naší ulici jely tanky. Šlo o vichřici a jak jsem později zjistil, vyvrátila stromy v lese tak, že jsem moje místečko, kde jsem se učil, vůbec nenašel. Takže symbolický konec za šťastným obdobím učení, prosluněné prázdninami prožitými u rybníku Polačka, na brigádách o žních a kolem úpravy obce. A šlo se pracovat, celých 43 let a nebylo to jen období smutku a dřiny. Tu měli naši předkové před 100 lety, ale laskavou spoluprací mezi sebou si v Molenburku pomáhali. Díky sousedé, rodáci…
Toni, zařaď na svoje stránky další téma. A fotky z Tvých toulek po okolí – ať se nám izolace v našich domovech lépe snáší. Díky.
Zajímavé foto-Vladimír
Možná se budu opakovat, ale taková katastrofa v lese mně vždy připomene můj zážitek z doby ukončení mých studií. Totiž jsem chodil se učit o „svatém týdnu“ před maturitou do lesa „Pod Jankovými“, asi 400 m nalevo. Vyhlédl jsem si malou proláklinku tak, že jsem v ní ležel a viděl na věžní hodiny. Když odbíjela dvanáctá, šel jsem se naobědvat a odpoledne znovu hrhr do učení. Maturoval jsem ve středu a z úterý na středu večer jsem kvůli silnému hluku nemohl usnout a bál se, abych byl na zkoušky odpočatý. Hluk takový, jako by po naší ulici jely tanky. Šlo o vichřici a jak jsem později zjistil, vyvrátila stromy v lese tak, že jsem moje místečko, kde jsem se učil, vůbec nenašel. Takže symbolický konec za šťastným obdobím učení, prosluněné prázdninami prožitými u rybníku Polačka, na brigádách o žních a kolem úpravy obce. A šlo se pracovat, celých 43 let a nebylo to jen období smutku a dřiny. Tu měli naši předkové před 100 lety, ale laskavou spoluprací mezi sebou si v Molenburku pomáhali. Díky sousedé, rodáci…
Toni, zařaď na svoje stránky další téma. A fotky z Tvých toulek po okolí – ať se nám izolace v našich domovech lépe snáší. Díky.