Krátká procházka

Co nového v Molenburku 2

Zase jsem se vydal na malou procházku našimi Vysočany. Ale jenom kratičkou, chtěl jsem se podívat na poslední nové úpravy obce. Šel jsem od hřiště přes Chaloupky a zastavil se na kratičko také u rybníku. Těší mne, „Patriota,“ že Vysočany se postupně zvelebují. Máme nové chodníky nový průtah silnice, upravené parkoviště , ale moc mne mrzí, že ještě nedošlo na chodníky u nás na Nové ulici. K nové vozovce ty chodníky moc chybí.

Nová kniha historie naší obce

Vážení přátelé, kamarádi a milovníci historie, podařilo se mi zkompletovat historii našich obcí Molenburku a Houska do jedné knihy a doplnit ji novými vzpomínkami rodáků, potomků rodáků a některými novými údaji, které jsem zase za poslední léta získal. Velké štěstí mě potkalo, když náš nedávno nový obyvatel naší obce pan Aleš Petržela mi tuto knihu v moc pěkné kvalitě vytiskl. Výtisky mi předal dva dny před Vánoci, a to byla má největší radost a velmi krásný dárek. Kniha je k vidění v naší samoobsluze, tam do ní můžete nahlédnout a zájemci i objednat. Rád vám také tuto knihu zapůjčím.

https://online.pubhtml5.com/jdgr/vdgs/

Kompletní, nově doplněná kronika i s obálkou PDF (pubhtml5.com)

Obálka knihy Historie ve wordu pro obj

Konec podzimu a vaření trnek

Tak jsem se snažil plnými doušky užívat krásného podzimního počasí. Měl jsem hodně plánů, co všechno na zahradě udělám, ale kvůli nemoci jsem musel měsíc na léčení, měsíc září mi uběhl jako voda a v pátek již podle předpovědi bude velká zima a sychravo. Ještě sbírám každý den švestky, nemám jich mnoho, a tak si jich vážím. Zavařoval jsem, a hlavně dělám povidla, která mám velmi rád, a v zimě mi přicházejí často vhod. Tak jsem s kamarádem Františkem o mé činnosti hovořil, jak chodím olizovat nedovařená povidla a František vzpomíná, jak se u nich dříve povidla vařívala. Vzpomínek má hodně, také jich mnoho publikoval, je to emeritní učitel a inspektor, úctyhodný 94letý kmet, potomek molenburských rodáků a velmi dobrý kamarád.

05_ VAŘENÍ TRNEK (1)

Tak jsem se zajel podívat k našemu rybníčku, jak se projevily deště, ale nic moc. Koukněte, dal jsem zde jen pár fotek. Mírně pršelo, tak kvalita tomu odpovídá. Klepnutím na obrázek si ho můžete zvětšit.

Snad vás potěší pohled na část Molenburku

Pohledy na část krásného Molenburku 7. června 2020 1

Zase jsem chtěl něco udělat pro uchování krás Molenburku. Mám dobré kamarády a tak to bylo z domku jednoho, pana Drahoše Lukáška. Bude se vám to líbit, ale chtěl jsem to mít v dobré kvalitě, tak to má velký obsah. Musíte být trpělivý, stahování chvíli trvá. Odvděčí se vám to krásným pohledem. Snad se vám to podaří otevřít. Pokud ne, napište a já to zmenším. Můžete v klidu nahlédnout do svých dvorků, zahrad i na svoje domky. Máte je krásně upravené, některé svítí novotou.  Antonín

 

 

Zase něco málo ze života starého, nemocného důchodce.

Přátelé,
včera večer jsem se zase spojil s kamarádem Vladimírem Hudcem, potomkem to Jaroslava Hudce z Molenburku, z čísla 1. „U Hadamů.“ Tak jsme si zase povídali o svých problémech s nemocemi, které nám v tom našem stáří narůstají skoro jako u nás úroky z úroků a Vladimír mi sdělil, že když se díval na můj web, tak že mi tam hodně narostl počet čtenářů. Tak jsem se ráno na můj web podíval a skutečně počet čtenářů mého webu „Patriot,“ narostl. Jak jsem psal, že moje příspěvky již nemají tu úroveň, jaká byla před mojí nemocí. Ale na prvním příspěvku mi přibyl jeden komentář. Tak jsem ho otevřel a četl: Toni, zařaď na svoje stránky další téma. A fotky z Tvých toulek po okolí – ať se nám izolace v našich domovech lépe snáší. Díky. Zase mě potěšil, kdo jiný než Petr, který na ten Molenburk nedá dopustit a stále vzpomíná na krásná léta v Molenburku prožitá. Tak bych chtěl jeho žádosti v rámci mých malých možností vyhovět, i když to nebude nic moc, ale snaha tu je.
Když se mi v minulém roce zhoršila moje nemoc, tak jsem začal intenzivněji hledat na internetu možnosti léčby, nejenom pomocí léků, ale také přírodních léků. Hodně jsem se na to zaměřil a tato léčiva využíval a stále využívám. Před časem mi paní doktorka naordinovala lék Dexamed, kortikoid, ale neměl jsem na vybranou a lék (injekce) jsem bral. Hodně mi to pomohlo, ale vedlejší účinky byly hrozné. Musel jsem to přestat brát. Mimo jiné se mi hodně zvýšil cukr v krvi. Tak jsem zase hledal a z „Babských rad,“ mi doporučovali jíst kysané zelí a cibuli. Tak jsem to vyzkoušel společně s dietou a výsledek byl velmi dobrý. Cukr mi klesl. Doporučuji to nejen na snížení cukru. Tak jsem si dneska udělal k obědu smaženou cibuli v těstíčku s bramborovou kaší, s přílohou kysané zelí a tatarku. Budete se divit, ale pochutnal jsem si. Vzpomněl jsem si, že když jsem byl před čtyřiceti léty v Rumunsku, kde byla velká bída, tak mi dali k obědu také smaženou cibuli s bramborovou kaší, jedl jsem to společně s ředitelem, který mi na úvod řekl, že zabili prase, které v závodě mimo jiné zvířectvo chovali, a to že bude večer na velké hostině. Také bylo a hostina byla veliká. Ale smažená cibule, také na můj hlad, byla dobrá. Tak jsem vám zplodil malou ukázku mého dobrého oběda.

Můj oběd se smaženou cibulkou 1

Ostatníci

Tak zase v tomto roce za mnou domů přišli „Ostatníci:“ Chvíli mi to trvalo, než jsem z postele za nimi přišel. Počkali a neměli námitek, abych si je zase vyfotil. Bohužel velmi omladili, tak jsem znal jen trochu jejich vedoucího, tak jsem si letos ani nemohl s nimi povyprávět. Krátkou prezentaci dávám hlavně pro kamarády, kteří ve Vysočanech nebydlí. fotografie od p. Škaroupky jsou na obecních stránkách. Takže jenom z tradice tato prezentace. Na víc již nemám.

Ostatníci-2020-2

 

 

 

Podzimní procházka

Babí léto, pozdní léto, nebo Svatováclavské léto je u konce, pomalu začíná mrznout. Bylo krásné a hodně jsme si ho užili. Ještě se mi podařilo zase po roce navštívit náš krásný rybníček a jeho okolí a pořídit zase do archivu jeho podzimní krásy. Letos jsem měl na to málo času. Přesto jsem se pokochal jeho krásou a krásou jeho okolí. Ti z vás, kteří se nemůžete přijít kochat a máte- li zájem, tak se alespoň podívejte.

Podzimní procházka k našemu rybníčku

 

 

 

Moje luhačovická léčebná anabáze

Tak jsem po dlouhém čekání konečně dostal v závěru srpna, vyrozumění o nástupu do lázní Luhačovice. Moje nemoc pomalu a plíživě se den ode dne zhoršuje a tak lázeňská léčba by jí mohla na chvilenku pozastavit a mně přinést malou úlevu. V neděli bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a tak jsem se vydal zase městskou dopravou na kolonádu a vincentku. Ulice od pošty k vincentce byla zase plná lidí. Tak jsem pomalu šel ulicí a pozoroval ten nedělní ruch, ale hlavně, jak lidé tu atmosféru prožívají. Musím říci, že většinou to byli starší lidé, občas manželé vzájemně se podporující a pomalu pocházejí od kolonády nebo k ní. Počasí bylo slunečné, krásné, všichni prožívali stichlou a spokojenou lázeňskou atmosféru. Další velká skupina návštěvníků posedávala pod markýzami a pojídali nebo popíjeli z nabídek hotelů a restaurací. Také jsem se pod jednou markýzou na počátku ulice posadil, objednal si kávu a ten sváteční ruch lázeňského města vždy po chvílích natáčel na video. Bylo to velmi zajímavé. Podívejte se na první část.

https://www.youtube.com/watch?v=ZX8C-2pbtQ8

Dnešní krásné Luhačovice

Z mého pobytu v Luhačovicích vám nabízím procházku v obrazech a videích.

Františkovi se to líbilo:
František Tonar
25.11.2018 (13:44)
Toníku, ahoj.
Fotky z Luhačovic jsou perfektní v prvním i druhém pozdravu. Ukazují komplexně krásu našich největších moravských lázní.
Podobně i pokus o video je zdařilý. Škoda, že je tak krátký.
Zdraví přítel FT
Video jsem otevřel, fotky perfektní.

Dnešní Luhačovice v mých obrazech

Hledání malého potěšení v tom strastiplném životě

Tak jsme se mi starší a nemocní těšili na léto. Když přišlo, tak dlouho netrvalo to příjemné a nastala pro nás velká vedra. Jak v tom žít a jak to přežít??? Každý hledá to nejlepší po svém. Také já jsem většinou doma, ani do lesíku nechodím. Přesto někdy večer, jak uvidíte, přeci jenom z domu vyrazím. Kdo chce, tak se podívá.

Jak žiji v těch velkých vedrech 1

Naše Pouť ve Vysočanech

 

Také nám starším, čas velmi rychle utíká. Musíme občas, někteří často, navštívit našeho lékaře, nebo dokonce naše ozdravné zařízení. To se mi zase při mé nemoci stalo a tak jsem zase pár dnů tam pobyl. Zase mi moc nepomohli. Ale v mém věku na mně toho již moc neopraví. Doma jsem měl hodně práce a tak na psaní nezbyl čas, ani po pravdě nebyla chuť. Zase mi začaly bolet klouby a tak jsem si zase postěžoval kamarádovi. Ten mi napsal, že jak oslavil tu devadesátku, je na tom také hůře. Napsal paní primářce, bývalé žákyni o radu a ta mu mimo jiné napsala. Milý pane učiteli, „Proti věku, není léku.“ Takže také bych neměl nad svými neduhy naříkat. Byla ale u nás pouť a tak jsem se přeci jenom vypravil po naší pouti a udělal několik obrázků pro mé přátele, kteří již nemohou do Molenburku přijet.

Pouť ve Vysočanech červenec 2018

Zase se vracím k úpravě naší ulice

Zase se vracím k úpravě naší ulice. Zájemců k prohlídce moc není, jak vidíte z minulých ukázek, ale chtěl jsem to dokončit. Doplnil jsem prezentaci krátkým videem, takže se mohou i děti podívat, jak pracují mašinky. Video si připojte na celou obrazovku.

Nakonec si také pusťte Cestáře. Věřím, že vás to tentokrát i trochu potěší. Antonín.

Třetí a snad konečná etapa úpravy naší ulice H

https://www.youtube.com/channel/UCuCvlb152qTFFpoLvldnzD

Pátek můj smolný den

Jak píši, jsou různé dny a já jsem vám připravil krátkou povídku o jednom mém dnu. Nazval jsem ho smolný. Nic moc vám nepřinese, takže zvažte sami jeho přečtení. Antonín.

Můj smolný den.

Pro ty, kteří tak jako já někdy, si mohou pustit čtení mého příspěvku.

Nakonec jsem zjistil, že také mám tu novou diagnózu „JIJA.“ Vy starší se můžete zamyslet, zda Vás také nepostihla.

DIAGNÓZA-

 

Úprava naší ulice

https://www.youtube.com/watch?v=rFXtAT6SaQ0

Konečně přišlo krásné jaro. Bohužel ještě na větší procházky nemohu a tak jsem pořídil krátké video z úpravy naší ulice.

One thought on “Úprava naší ulice”
Petr
16.4.2018 (20:42) Upravit
Díky Toni za „mapování“ úpravy vaší ulice Nová. V minulosti nechybělo málo a bydlel jsem v domě číslo 119, kde dnes bydlí Chlupovi. Totiž taťka se tuším v roce 1957 zúčastnil rozdělování pozemků pro nové domy a předběžně se dohodl na stavební parcele nacházející se nyní pod uvedeným číslem domu. Jenže otec s mamkou mínili a naše babička Františka Skácelová změnila. Protože její nejmladší syn Josef odmítl převzít po ní domek č.48, obrátila se na syna nejstaršího, Karla. A tak otec svoji matku poslechl a změnil svůj záměr bydlet na Nové ulici. Ve svých padesáti letech začal opravovat domek, aby za tři roky poté měl slušné bydlení – kuchyň a koupelnu s vodovodními kohoutky, výminek pro babičku, pokojíček pro dva nezbedné kluky. Všichni sousedé v Molenburku a Housku takto měnili svoje obydlí, pomáhali si. Viz rodiny Mynaříků a další. Jako bonus se zrovna ve stejné době stavěl Kulturní dům. Jeho historii a proměny bude, Toni, vhodné též zaznamenat. Až dokončí vaši Novou ulici…

Nemůžeme se dočkat jara……

Dlouhé čekání na jaro

One thought on “Nemůžeme se dočkat jara……”
Petr
21.3.2018 (21:28) Upravit
Díky Toni za vzpomínání na prošlé časy. „Zavíráme okna, dveře a vrata na petlice…“. To byla romantika, když jsme se dívali z okna na fujavici a ráno se šlo k rybníku odhrnovat sníh, tak byla cesta zavátá. Prostě i ta zima byla náádherná. Tak a k odstavci:
Jaro ale nepřichází, asi drží smutek nad úmrtím našeho drahého přítele, který se nazýval „Zdravý rozum…“ Přežil mezi námi dlouhé roky… Dnes už na něj jen vzpomínáme.
Zdravý rozum se pomalu ale jistě navrací, dostaví se a zvítězí nad naivitou a nadutostí, s jakou nás někteří politici vedou. Víte, proč tomuto věřím? 5.3.2002 pan Petr Hannig založil Stranu zdravého rozumu, již tehdy cítil, čeho je nám třeba. Jak moudří byli naši předkové, když hloubili studny, budovali školy, upravovali silnice, atp. Navážeme na jejich životní styl, sice s mobily v kapse, s fotoaparátem a kamerou na rameni a sluchátky na uších. Letošní „osmičkový“ rok přeměnám nahrává, určitě se změny dostaví a bude líp…

Vzorný a dobrý kamarád František.

Je to už nějaký čas, před pár lety, když jsem seděl na zahrádce a kamarád Vladimír Hudec, mi dovedl návštěvu. Byli to tři sourozenci, potomci rodáků z Molenburku ze statku č. 1 „U Hadamů.“ Přišli, abychom se domluvili na vydání knížky jejich strýce pana Karla Hudce, kterou napsal ve svém mládí v Molenburku na výše uvedeném statku. Strojopis knížky nazvané“Okolo Molenburka tekla voda čisťounká,“ se ke mně dostal od Vladimíra před časem, mně se to velice zalíbilo a tak jsem navrhl, že bychom mohli knížečku vydat. To se také stalo. Největší zásluhu na tom měl František. Vytisklo se jich 100 kusů, ale to nestačilo, jaký byl o knížku zájem. Tak jsme se skamarádili, přidal se k nám poslední bratranec z Hudců Jeník, syn spisovatele Karla Hudce a za dva roky můj kamarád, molenburský rodák Petr Skácel. Všichni jsme byli již důchodci, ještě zdatní, ale již jsme si užívali důchodu, každý svým způsobem. Jen Jeník MUDr se nemohl se svou ordinací rozloučit a ještě několik roků ordinoval. Začali jsme se v Molenburku scházet vždy na jaře a na podzim. Postupně jsme zpracovali a v několika výtiscích vydali obsáhlý román od Karla hudce „Dva dvory,“ S Františkem jsme se domluvili, že mi pomůže s vydáním „Kroniky obce Molenburské, kterou bratranci doplnili svými vzpomínkami na návštěvy v Molenburku u strýce Františka, ale hlavně vzpomínkami svých rodičů na jejich život na statku č. 1. „U Hadamů.“

Píše se rok 2018, Zlatý věk nás důchodců již dávno minul! Všichni jsme zestárli, kamarády do Molenburku již vozí jejich děti, všechny nás sužují různé nemoci, ale naše kamarádství stále trvá.

Před několika dny můj vzácný, neocenitelný kamarád František, oslavil svou devadesátku. Je to stále pracovitý publicista, historik a milovník přírody. Jak by také ne? Je to doktor přírodních věd a v této oblasti stále pracuje. Několik roků si doma stěžoval, že ten jeho počítač má časté poruchy, že ho to obtěžuje a zdržuje v práci. Děti to ignorovali, vnuk počítač občas poopravil a čas šel dále. Jak přišla ta devadesátka, tak děti přemýšleli, co tomu dědovi a pradědovi jako dárek dát???, z čeho by měl radost? Když viděli, jak děda sedí u počítače, zase něco tvoří a stěžuje si, že počítač je pomalý, tak se jím rozsvítilo. Koupíme dědečkovi nový pořádný počítač. Tak se i stalo. Dědeček byl skoro na mrtvici, když nový počítač uviděl. Vnuk mu jej hned zprovoznil a tak František zase sedává chorý, ale nemocem vzdorující, u nového počítače, vzpomíná, píše vzpomínky, doplňuje svoje historická díla, brouzdá po celém světě a prohlíží destinace, které za svého života nemohl navštívit. Tak tráví svá léta, devadesátiletý důchodce. Mně je vzorem a obdivuji ho.

Přichází jaro a František mi poslal pěknou prezentaci, jak si představuje příchod jara. Prohlížením, také poznáte, jaký je to milovník a obdivovatel krásné přírody.

Předjaří_ od Františka

Likvidace kůrovce v Molenburku

Před krátkým časem mne ráno, (já později vstávám) vzbudily zvuky motorových pil. Tak jsem po snídaní zašel na kraj lesíku a dřevaři byli v plné práci. Jak uvidíte, tak jsem malou chviličku zapnul kameru a jak uvidíte, krátce jsem je pozoroval a nevěřil svým očím, jak jsou šikovní.

https://youtu.be/kqnkt_WsRhs

Petr Skácel
Říkám to a píši neustále – nová generace to u nás musí vzít do svých rukou a bude líp. Tihle šikovní chlapci z lesa jsou toho důkazem. Před 60. lety jsme nadvakrát s taťkou šli za Ondrouškovu hájovnu ručně rozřezat bukový strom o průměru 60 cm. A bylo potom dost dřeva na uzení masa…

6. ledna 2018

Vážení přátelé mého webu.
Zase jsem pozapomněl, že žiji v jiné době. V době kapitalizmu, kde se vše přepočítává na peníze, kde naše práce a práce také našich předchůdců, dědečků, pradědečků a dalších, se nerada připomíná. Když jsem dříve uveřejňoval moji knihu jako „Kronika obce Molenburské,“ tak jsem byl kronikářem upozorněn, že porušuji zákon o obecních kronikách. Zákony se mají dodržovat a tak jsem knihu upravil a předkládám ji jako knihu „Z historie obce Molenburské,“ kterou mimo fotografií, jsem doplnil novými historickými daty a krátkými vzpomínkami. Také vás bude zajímat.

http://online.pubhtml5.com/jdgr/emuj/

Tak jako každý rok, tak i letos, dne 6.1.2018 přišli za mnou „Tří králové.“ Tentokrát jsem neměl připravenu kameru, tak jsem je jenom vyfotil, abych měl zase do svého archivu další památku. Zazpívali mně, líbilo se mi to a vzpomněl jsem na mládí, když jsem  také s kamarády někdy tak chodil.

Abych vás neochudil o zpěv, tak si poslechněte jak zpívali v roce 2014,

http://youtu.be/8jQoPtfAntA

Nádherný a úžasný adventní kalendář.

Vážení přátelé, toto si nemůžete nechat ujít. Kamarádka Mařenka mi tento kalendář poslala. Česká televize se nechala vidět. Je tam toho strašně mnoho.Budete u toho sedět dlouho a určitě se k tomu zase budete vracet.
Úžasný adventní kalendář – pohybuj pomalu kurzorem po celém obrázku,
(klikni i několikrát na postavičku, na anděla nakonec) Potom klikni na gramofon a postupně na vše další. Je to opravdu zajímavé. Příjemný „Advent“ a potom hlavně vánoce. Antonín.

http://advent.ceskatelevize.cz/

Přišel k nám Mikuláš.

Vážení kamarádi,
život se mi velmi komplikuje, ale takovou krásnou prezentaci musím přeci kamarádům a přátelům poslat. Jistě jste všichni byli bohatě obdarováni Mikulášem, dobroty sníte, ale o Mikulášovi toho asi moc nevíte. Tak se podívejte na sv. Mikuláše. Pro lepší a pozornější čtení si podle potřeby klikejte. Zdraví Antonín.

mikulas-a-spol

 

 

 

Rychlá domácí zabíjačka.

https://www.youtube-nocookie.com/embed/k1bG2EPGmI0?autoplay=1&vq=hd720&rel=0

Petr nám krásně povyprávěl…….

Rychlá a snadná řešení nejsou. Takže i domácí zabíjačka byla pomalá, byl to obřad. Před 100 lety a později šlo o holé přežití našich předků. K domácím zvířatům se chovali ohleduplně, většinou hospodyně při zabíjení odcházeli do ložnice a tam si uši zakrývali peřinou. Nyní, kdy mouchu nezabiji(v hadru ji vynesu ven a vypustím do přírody), se jim nedivím. Při porážce krávy jsme taťkovi asistovali tak, že jsme kravičce zakrývali oči a po omráčení jsme rychle spolupracovali tak, aby netrpěla! Což o nynějším způsobu porážení zvířat nelze s jistotou prohlásit. Nejen proto by se měla výživa lidí ubírat jiným, humánnějším směrem.
O domácích zabíjačkách jsem ochoten v zimním období leccos povyprávět, samozřejmě s udáním fiktivních jmen. Protože není mým cílem někoho urážet a/nebo zesměšnit, ale prostě ty události se staly a jsou po letech stále úsměvné. I můj otec s úsměvem vzpomínal na svoje trapasy.
K videu – v roce 1991 bratr Karel zorganizoval ve svém domě zabíjačku, kterou natočil videokamerou manžel naší sestřenice žijící v Německu. Se všemi průpovídkami, poznámkami řezníka a s asistencí pomocníků. Vlastně šlo o instruktážní reportáž, podle níž by každý zabíjačku zvládl. Když její začátek (porážka živého prasete) promítali jejich potomkům v Německu, utíkali od obrazovek a již neměli valné chuti na vepřové maso. Což dokládá i video, na které reaguji. Přátelé, reagujte, na vaše příběhy ze života v Molenburku i v Housku čekám…

 

 

Neskutečné krásy podzimní přírody

Procházka k našemu rybníčku říjen 2017

Na zahradě, z toho ticha, krásně i smutně mi je,

to ranní zima do trav rozhodila mlhavé závoje.

A já rukou zkřehlou, s holí a chůzí velmi vratkou,

Jdu krajem lesa, kolem tráva ještě s jinovatkou.

Kráčím krůček po krůčku, k houskovskému rybníčku.

Když tam přijdu velmi tiše, skloním hlavu ke hladině.

Větřík vane, slunce krátce svitne, ale cítím zimy cit.

Podzim tu je, ráno mlhy a jen někdy, krátký slunce svit.

Počkej milý brachu ještě chvíli, dej nám podzim ještě milý.

Babí léto vrať nám zpátky, krátce zimu ještě nech za vrátky.

Tak mi bylo ještě vyslyšeno, zase máme krásné, babí léto.

Ale jenom moc kratičko, bude nám svítit podzimní sluníčko.

Takže honem do zahrady, na procházku, do lesíku, k rybníčku,

pojďte všichni, mladí staří, poděkujme ještě teplému sluníčku.

For Viki,

the garden of this silence, and sadly,

this morning in the cold of her grass.

And I hand and walking with a cane,

zkřehlou very precarious,

I’m going around the country, with frost.

One step at a time, I walk to houskovskému pond.

If I lower my head, very quietly, to the surface.

Briefly, the dawn sun, cold feeling.

Autumn is here, and sometimes in the morning, sunlight.

Wait a moment, my dear fellow, let us fall.

Indian summer, winter come back, let the door.

I was heard, we have beautiful Indian summer.

But just very briefly, the autumn sunshine.

So, for a walk in the garden, in the woods,

pond, young, old, gay, let us give thanks.

 

Oslavy v Bosonohách

Kamarád Vladimír Hudec, potomek našeho rodáka z č. 1 „U Hadamů,“ pěkně zdokumentoval jejich oslavy. Je na co se dívat.

OSLAVY VÝROČÍ 780 let Bosonoh

Vladimíre, máš ke své prezentaci pěkný komentář. Jelikož se ještě v mých stránkách moc nevyznáš, tak Ti ho dávám také k příspěvku. Komentáře jsou v levé části webu samostatně.

Milý Vladimíre, kamaráde a polobratranče, díky za skvělou prezentaci fotografií z oslavy 780 let trvání MČ BRNO-BOSONOHY. Je to pěkně a zajímavě zdokumentovaná oslava významného výročí Tvé rodné vesnice. Opravdu je na co se dívat. Podařilo se Ti vytvořit pro MČ Brno – Bosonohy cenný dokument. Podobnou slávu jsme na Ořešíně prožívali před 12 lety k oslavám 730 let MČ BRNO-OŘEŠÍNA od prvního písemného záznamu o obci, tenkrát ještě uváděné pod jménem HORUS, jak jsme zjistili; zřejmě z latinského HORTUS = zahrada.

Přeji zdraví a hodně elánu do další práce.

František Tonar f.tonar@centrum.cz 109.80.112.110

Vzpomínky starého„Patriota“

Paměť mi odchází…a nejenom mně, ale mnohým kamarádům také odchází spolu s těmi, kteří něco věděli a jen díky tomu, že o tom napsali, se jejich, zkušenosti a vzpomínky nesou dál. Možná se i moje alespoň vzpomínky ponesou dál, moje zkušenosti  moji práce jsou již novou technikou překonány, ale přeci jenom, snad budou někoho zajímat. Kniha bude k dispozici, zatím  si ji otevřete, pomalu můžete listovat a v klidu číst, třeba jen některé listy, nebo vůbec žádné. To si rozhodněte sami. Snad mi někdo napíše komentář.

http://online.pubhtml5.com/jdgr/psyb/

Napsali a moc krásné. Děkuji.

 

Františku, také u Tebe jsem si dovolil zde napsat Tvoje vyjádření. Moc jsi mne potěšil. Pokud budeš mít zájem, knížku Ti rád pošlu. Tonda.

Milý příteli Toníku,

se zájmem jsem si zatím jen prolistoval Tvoji novou knihu „Vzpomínky starého patriota Vysočan a Metry Blansko“, zveřejněnou na Tvém Webu. Určitě si ji přečtu podrobně.

Zatím jen pár slov: Líbí se mi pěkně udělaná titulní stránka knížky a pak úvod k publikaci na třetí stránce, kde mimo jiné uvádíš, co jsi pro svojim rodnou vesničku udělal a co jsi všechno vydal. Opravdu není toho málo a spoluobčané a přátelé Ti jsou a budou za to určitě vděčni. Myslím si, že je to velice záslužný čin, když jsi zveřejnil a tím dnešní generaci přiblížil: Kroniku obce Molenburské, Historii vašeho kostela, sepsal historii společenských organizací v obci, seznámil a seznamuješ na svém Webu občany s řadou dalších historických událostí týkajících se Molenburku a Houska. To dovede a učiní jen opravdový patriot.

Časy se mění, lidé svůj život v mnohém výrazně změnili. Šílené tempo moderní doby dává životu nové rozměry, nové hodnoty a na staré se bohužel zapomíná. Dnes se žije bohatěji, nesrovnatelně pohodlněji než za našich mladých let a noho dřívějšího, kdysi naprosto běžného mizí v mlhavé dáli zapomnění. Dnešní mladá, ba i střední generace si těžko dovede představit a často nemá ani potuchy o tom jak lidé kdysi žili, jak bydleli a kolik práce a námahy museli vynakládat, aby uhájili svoje živobytí.

Jak vyplývá a je patrno z Tvých záznamů a publikací, jsi rád, žes tuto dobu prožil a poznal; máš na ni mnoho i těch nejkrásnějších vzpomínek. Paměť odchází a o to cennější je, když někdo zanechá písemné záznamy o svých předcích, svých vzpomínkách a zkušenostech.

Děkuji, nová kniha je pěkná a zajímavá.

V závěru si dovolím poznamenat, že jsi vzorem a to jak svojí pílí, tak i nápady a v mnohém se Tě snažím napodobovat a něco podobného vytvářet zase pro moji rodnou vesnici, krásný Ořešín.

Toníku, patriote Vysočan upřímně Ti přeji především zdraví, hodně nových nápadů a úspěchů ve Tvé další záslužné práci.

Zdraví FT

Petře, dovolil jsem si přidat na tuto stránku Tvůj komentář.

Kniha „Vzpomínky starého patriota…“ hodnověrně dokumentuje těžký, ale zároveň lidsky krásný život na vesnici hraničící se třemi okresy. Pokud bych měl znovu prožít mládí, neváhal bych s volbou. Jen do té školičky, kterou zbudovali šlechticové Salmovy z Rájce nad Svitavou, bych chtěl znovu chodit. Do žádné jiné a ke stejným učitelům, učitelkám. Za paní učitelkou Svítilovou Danou jsme s Marií Hudcovou/Škvařilovou z č. 3 byli osobně na návštěvě v Křižanově. Všechny v Molenburku i Housku srdečně pozdravuje! A rákoskou po dlani v první třídě od paní ředitelky Strejčkové jsem dostával. Víte za co? Asi se to nyní bude zdát kruté, ale bylo to i za špatně vyslovovaná slova. Ona nestrpěla mluvit ve škole nespisovně. Jak já jí později děkoval, protože jsem se se spisovnou češtinou jako nákupčí živil, měl jsem úspěchy. Podobně mojí sestřenici Heleně Meluzínové/Včelařové děkoval jeden podnikatel z Molenburku, jak ho precizně naučila matematice. Prý jemu dost vydělává znalost matematiky. Holt počítat se musí umět, jinak se zpláče nad výdělkem. Jak pracovité a vzdělané jsme měli v Molenburku předky…

 

 

Zase vzpomínky několik let zpátky.

Když jsem již v tom strastiplném životě tak málo pohyblivý, ale rád vzpomínán, tak jsem vám vybral několik videí z dřívější doby. Poslužte si, některá se vám budou určitě líbit, možná, že jste některá ani neviděli.

https://www.youtube.com/watch?v=wUcAdDQqZoI&t=19s

https://www.youtube.com/watch?v=Dg6sfUSJZ7A

https://www.youtube.com/watch?v=ZsGrFH_wQ2A&t=30s

https://www.youtube.com/watch?v=XL5Z5UAwp5o

https://www.youtube.com/watch?v=zFS1d2W7Naw

https://www.youtube.com/watch?v=_ZMLiIl2wfw

https://www.youtube.com/watch?v=8jQoPtfAntA

https://www.youtube.com/watch?v=DIT3c_GCTFU

https://www.youtube.com/watch?v=5RbVc4DslmQ

https://www.youtube.com/watch?v=rX5dVOksaCU

https://www.youtube.com/watch?v=KI-xTRePTIw

https://www.youtube.com/watch?v=oZpcrn6aAyM

 

 

 

 

Web "Patriota Vysočan" je pro přátele, rodáky z Molenburku, jejich potomky a dobré lidi.