Tak jsem po dlouhém čekání konečně dostal v závěru srpna, vyrozumění o nástupu do lázní Luhačovice. Moje nemoc pomalu a plíživě se den ode dne zhoršuje a tak lázeňská léčba by jí mohla na chvilenku pozastavit a mně přinést malou úlevu. V neděli bylo krásné počasí, sluníčko svítilo a tak jsem se vydal zase městskou dopravou na kolonádu a vincentku. Ulice od pošty k vincentce byla zase plná lidí. Tak jsem pomalu šel ulicí a pozoroval ten nedělní ruch, ale hlavně, jak lidé tu atmosféru prožívají. Musím říci, že většinou to byli starší lidé, občas manželé vzájemně se podporující a pomalu pocházejí od kolonády nebo k ní. Počasí bylo slunečné, krásné, všichni prožívali stichlou a spokojenou lázeňskou atmosféru. Další velká skupina návštěvníků posedávala pod markýzami a pojídali nebo popíjeli z nabídek hotelů a restaurací. Také jsem se pod jednou markýzou na počátku ulice posadil, objednal si kávu a ten sváteční ruch lázeňského města vždy po chvílích natáčel na video. Bylo to velmi zajímavé. Podívejte se na první část.
WIDEO z LUHČVIC se mně líbilo-Vlladimír
Nechce se mi opisovat moje vzpomínky na Luhačovice, tak kopíruji komentář pod videem:
Jóó Luhačovice. Zažil jsem je dvakrát. V roce 1970 coby svobodný muž, měli jsme skupinku přátel, skutečných přátel. Pro nás všechny platilo: „Přátelství je tichý soulad mezi dvěma citlivými a čestnými lidmi“ » Voltair.
A podruhé jsem v hotelu Miramare (pobyt byl výhrou v soutěži Čro Brno) pobýval v roce 2003 se svojí milou manželkou. A ukazoval jí Luhačovice. Ke „kruháči“ jsme chodili do pekařství, výborné pečivo tam měli a jistě mají i dnes.
———————–
A ještě jen zde dodávám – v roce 1968 jsem Luhačovice navštívil s přítelem ze Zlína, za ním k nám přijela přítelkyně z Anglie. Zažili jsme i noční koncert Státní filharmonie ze Zlína, tehdy Gottwaldova. S klarinetistou panem Koňatou jsme si potom popovídali…