Básník naší společnosti „Spolužáci s.r.o.,“

Mirek Straka, který byl vždy v naší třídě, dokonce jsem přesvědčen i v celé sloupské měšťance nejlepší češtinář a již jako školák také velký básník. Také se svými básněmi vystupoval ve třídách po celé měšťance a jeho úcta se horentně zvyšovala. Tentokrát ve svém příspěvku, jako by mu vzpomínky na jeho školní léta uletěly, jako ta krásná léta našeho dětství, která v mnohých z nás vyvolávají většinou jen ty nejlepší vzpomínky. Ale, musím po pravdě říci, že zase se v něm ozval češtinář, který přeci jenom chtěl také jako spolužák, přispět alespoň malou troškou do naší knížečky a napsal pěkný příspěvek z dnešních moderních školních lavic. Děkuji mu za to.

Slohové práce na téma: „Jak doma ušetříme.“

S pravnukem jsem se seznámil s učitelem češtiny z jeho školy. Možná, že tento článek nezapadá do vzpomínek na školu. Protože jako sám češtinář jsem se zajímal o úroveň češtiny v této době. Nechci jmenovat učitele, z Boskovic a jména autorů slohových prací pozměňuji.

Osmáci dostali za domácí úkol vypracovat zprávu, jak se u nich doma šetří a co si za ušetřené peníze rodina pořídí. Učitel mi přes vnuka poslal okopírované tři práce, které jsem si dovolil trochu upravit a zkrátit. Posuďte, jak bychom se s tímto zadáním vypořádali my a jak byste hodnotili úspěšnost.

Jan Kejík:

Doma jsme rozhodovali, na čem začneme šetřit. Protože tatínek rád pil dvanáctku pivo, hlavně já se sestrou jsme rozhodli, že budeme nakupovat desítku, sem tam i minerálku. Maminka se přidala a slíbila i bonus. Hlavní tíha šetření byla na tatínkovi, který omezil i počet pití vícestupňových piv. Maminka vedla evidenci a tímto opatřením jsme měsíčně ušetřili až 150Kč. Tatínek se s tím smířil a hlavně se mu líbil bonus.

Co s ušetřenými penězi?

Maminka vždy za ušetřené peníze koupila tatínkovi jako bonus vždy flašku rumu.

Kája Horálek:

O způsobu šetření jsme rozhodli hlavně brácha, já a ségra Lída. Rozhodli jsme, že za dojíždění do školy zaplatíme měsíčně kolem 300 korun, takže budeme jezdit na černo. Někdy jsme si jízdenky koupili, to když jsme poznali známého revizora, ale jinak jsme tak ušetřili předpokládanou částku. Šoféři se měnili a tam jsme tedy neměli problémy. Jeden z nich i patří do rodiny a ten i tušil naše bezplatné jízdy.

Co s ušetřenými penězi?

Ušetřených peněz jsme si moc neužili, protože nám nestačily na pokuty, které otec musel zaplatit.

Vojta Staníček:

Jak a na čem šetřit se u nás dlouho a těžko rozhodovalo. Držet jeden týden hladovku neprošlo, omezit mobily, to se nelíbilo mně ani bráchovi Pepovi. Rozhodnul tedy nápad maminky, že na WC místo toaletního papíru budeme používat hadr, který se za týden vždy vypere. Takže týdně jsme ušetřili dvě kluba toaletního papíru, měsíčně kolem 10 ti klub – úspora asi 120 Kč. Aby se dodržovala hygiena, maminka ještě před záchod umístila kýbl s vodou.

Co s ušetřenými penězi?

Za ušetřené peníze maminka u Vietnamců nakoupila nové hadry a šetříme tak dál.

Škoda, že nenapsal, jak u něho doma rozhodli, že budou šetřit.

 

Krátká povídka, jak jsem začal šetřit já.

Když jsem před časem vkládal příspěvek Mirka do připravované knížky o spolužácích, několikrát jsem ho četl a napadlo mě, že bych měl také začít trochu šetřit. Hodně rozhazuji a mých úspor nebývale ubývá. Také jsem si říkal, když budu hodně šetřit, tak bych mohl jako náš pan prezident, který posílá každý měsíc 60.000Kč,  něco na ten státní dluh poslat. Předpokládám více jak jednu korunu, kterou tam již poslal jeden důchodce. Nebylo to z jeho důchodu, protože mu nic nezbylo, ale tu korunu prý našel na chodníku a jako poctivý občan, si ji nechtěl nechat pro sebe. Abychom státní dluh zaplatili, musela by každá rodina odevzdat tolik, kolik by stálo slušné nové auto.

Doma také piji „Plzeňskou dvanáctku,“ ale když jsem o tom přemýšlel, že to změním a než jsem se rozmyslel, tak mi volal švarg z Prostějova, že za mnou přijede a těší se na dobré pivo a také slivovici. To vždy u mne dostával. Je na mne hodný a tu plzeň mu nemohu odmítnout. Občas, někdy dříve i často mi pomáhal na zahradě a také při údržbě mého domu.Tak změnu piva jsem zamítl.

Autobusem zatím ještě nejezdím, a svou škodovkou používám  nyní hlavně k dopravě, když potřebuji, to je často zajet k lékařům a tak šetření v této oblasti jsem také zamítl.

Nenapadalo mne nic jiného, tak jsem se rozhodl, že začnu také šetřit na toaletním papíru. Používat a prát hadr, to se mi nezamlouvalo. Ručně na to nemám žaludek a do pračky to s jiným prádlem dávat nemohu. Tak jsem si vzpomněl, že v mládí jsme používali normální novinový, nebo jiný papír a že to nebylo špatné. Tenkrát i ten papír byl někdy problém sehnat, ale dneska, beru sobotní Právo, je to objemné, tak papíru budu mít dostatek jak na záchod, i na zapalování v kotli. Tak jsem vzal přečtené právo a začal stříhat pěkně velké čtverečky na záchod. Na třetí stránce byl pan Kalousek. Dívám se na něj, příjemný pán, nejlepší ministr financí v EÚ, a říkám si, přeci nemohu s jeho velebnosti panem poslancem si vytírat prdel. Viděl jsem ho v kostele u přijímání, je zbožný a to tedy opravdu nemohu. Tak jsem ji odložil na podpal. Na páté stránce zase byl pan Babiš. Toho jsem se také lekl, má tolik majetku, ten si může koupit zlatý záchod, má nyní spoustu starostí s rozpočtem, musí se chodit radit i za panem prezidentem, toho musím také odložit. To by bylo také pod jeho úroveň. O tom by se mně potom v noci zdálo a mohl by mne dokonce strašit. Přeci nemohu vicepremiéra používat k takové podřadné věci a zase jsem ho odložil na podpalování v kotli.

Tak jsem si potom pěkně srovnané čtverečky z Práva nesl na můj záchod. Novou roli toaletního papíru jsem vzal, uložil do skladu a těšil jsem se, jak jsem to pěkně vymyslel, že po čase budu počítat, kolik jsem ušetřil. Tak se trochu poměju, říkal jsem si, když jsem toho tolik ušetřil a k večeři jsem si koupil pěkný kousek ovaru, k tomu čerstvý chléb a pěkně jsem si pochutnal. Nějak mě to tentokrát nesedlo. Začalo mi bolet břicho a od televize jsem musel utíkat na záchod. Vypadalo to na průjem. Vzal jsem si pěkně nastříhaný papír, ale zjistil jsem, že to nebylo to pravé ořechové. Drhlo to a při druhém použití se mi papír dokonce protrhl, a následně se třetím papírem jsem se konečně trochu utřel. Tak jsem si říkal: „Již ani ten papír v tom Právu není jako za socialismu, trhá se a je tvrdý a drsný.“ Ti kapitalisti šetří již i na tom papíru. Dříve jsme brali Rudé Právo každý den a stálo to pár korun, nyní beru jen sobotní a platím 130 Kč. Tak jsem toto šetření také zamítl, papír jsem dal do popelnice a vrátil na záchod zase roličku toaletního papíru.

Je před vánocemi tak jsem zase přemýšlel, kam půjdu koupit vánoční stromek. Loni jsem jel s kamarádem do nedaleké obce Niva, kde jeden zemědělec má osázeného kus pole jedličkami a borovičkami, a tyto prodává zájemcům jako krásné vánoční stromky. Kamarád mi říkal, pojeď, to je kámoš, bude to laciné. Tak jsem si vybral pěkně rostlou trochu větší borovičku. Moc se mi líbila a již jsem se těšil, jak se bude u mne pěkně v pokoji vyjímat. Přišli jsme k němu domů, podíval se na stromky a povídá mně. Tak ta borovička stojí 600 Kč. Trochu jsem se zarazil, on to postřehl a povídá. V Prostějově by stála 800 Kč. Nespokojený jsem s touto útěchou jel s kamarádem domů. Byla ale krásná a tak jsem to během vánoc oželel. Bydlím u lesa a velmi často, když je pěkně tak dokonce denně chodím do lesa na procházky. Zvláště nyní, když mám velké dechové obtíže a zlobí mne astma, tak do lesa chodím i dvakrát denně. Před léty tam těžili a po těžbě tam vysadili jedle a borovice. Dali tam oplocenky, aby stromečky byly chráněny od zvěře. Stromečky na sluníčku rychle rostly a nyní jsou z nich již pěkně vysoké stromky, a kolem nich také hodně náletu, stromečků, které samy vyrostly ze semen okolních stromů. Oplocenky jsou již shnilé, pokácené a tak občas na kraj také do toho krásného lesíka zajdu, rostou tam také ostružiny. Ani nemusím, protože moje procházky vedou po pěkné cestě kolem něho. Při posledních procházkách jsem si vzpomněl, že tatínek vždy před vánoci donesl většinou jedličku pro náš vánoční stromeček. Tak jsem si říkal, tady je tolik krásných stromků, stejně se jich musí hodně vyřezat, tak letos ušetřím, nepojedu s kamarádem zase do Nivy a uřežu si stromeček tady. Výběr mám velký a bude to zadarmo. Vyhlédl jsem si při mé procházce pěknou borovičku. Byla trochu v houštině, tak si říkám, nebude to ani poznat, že tam chybí. Druhý den jsem si vzal pod bundu malou pilku, kterou mám na prořezávání stromků a borovičku jsem si uřízl. S radostí jsem si to pěkně pomalu, tentokrát bez hůlky šlapal domů. Co čert nechtěl. Z naší ulice jel do lesa správce lesa, který má tuto naši oblast na starosti a často tam jezdí za dřevaři, kteří tam kácí. Uviděl mě. Co jsem měl dělat, zastavil jsem. Je nový, neznal jsem ho, a kamarádi, kteří chodili na suchárky mi již říkali, že dává velké pokuty tak že toho museli nechat. Vystoupil z auta, šel ke mně a povídá. Pane, jestlipak víte, že řezání a odnášení vánočních stromků z lesa je trestné. Byl jsem potichu, díval se na něho a čekal. Tak to vás bude stát 2.000 Kč. Tolik jsem opravdu nečekal. Tak mu povídám, pane já u sebe nemám žádné peníze, tak mi to napište a já to zítra zaplatím na poště. To nejde, povídá. Jistě bydlíte někde poblíž, tak půjdu s vámi a zaplatíte mi to. Tak jsme šli. Bylo to již jen pár kroků. Otevřu a říkám, pojďte dál. Vy nezamykáte, povídá, říkám nezamykám, v Molenburku se ještě nekrade. A co ten stromek. To je výjimka říkám. Šli jsme do kuchyně. Na stole jsem měl půllitrovou láhev slivovice od kamaráda, za 120 Kč. Vzal ji do rukou, otevřel, přivoněl a povídá, ta bude dobrá, krásně voní. Blesklo mi hlavou, naleji mu, a pokuta nebude. Neptal jsem se, naplnil dvě větší štamprdle a nabídl mu. Vzal to. Ťukli jsme si na zdraví, vypili, říkám posaďte se, udělám dobrou kávu. Tak si sedl a já po chvíli přinesl vonící kávičku. Začali jsme povídat, já naléval a slivovice ubývalo. Tak jsem pánovi říkal, že to určitě s tou pokutou nemyslel vážně. Něco mi zaplatit musíte, mám již napsaný blok, a jak jsme šli, tak nás tady lidé viděli a tak mi dejte 1.000 Kč. Já napíši, za uřezaný smrček z náletu. Tak jsem mu dal tisíc korun a říkám: „autem jet nemůžete, vypil jste hodně slivovice.“  Pojedu lesem do Baldovce a v lese jsem pánem já. Tak se také stalo. Tak jsem zaplatil tisíc korun. Když odečtu, že v Nivě bych musel dát 600 Kč, takže jsem prodělal 400 Kč a 80 Kč za vypitou slivovici. To šetření mi nějak nejde, říkám si, tak s tím skončím. Tak jsem dopadl s mým pokusem šetřit.