Tak jsem se zase dnes hned ráno potěšil z krásného slunečného dne ve Vysočanech. Podívejte se na pár záběrů z dnešního dne.
Tak jsem se zase dnes hned ráno potěšil z krásného slunečného dne ve Vysočanech. Podívejte se na pár záběrů z dnešního dne.
Pěkné a zajímaví foto. Vzpomínám malebnou obec kam jsem jezdil se svým bratrem Jaroslavem na statek č. k babičce na prázdniny-Vladimír Hudec-Brno
Vladimíre, to bývalo nám moc dobře. nyní jen vzpomínáme. T.
Vladimíre, díky za pochvalu. Moc toho nebylo, jen pár obrázků, ale Tvoje vzpomínka mne také vrátila k Hadamům, kde nám strýček František večer osedlal svého koníka a bratrovi Jardovi a mne ho pujčíval na ježdění. Ty jsi se ještě asi bál na koni jezdit. To brácha, to byl nejenom „Brňák,“ ale i vesnický kluk. Kde jsou ty časy. Nedovedu si stále vžít do toho, jak pan Hudec mohl být tak strašně hodný, co všechno pro nás kluky dělal. Ty to víš nejlépe, protože jsi tam často pobýval. Díky za vzpomínku. Tonda.
Mně se zase vybavil otec Vladimíra, v uších slyším tklivé melodie, které vyluzoval na pilu. Toni, komu a kam napsat, abychom zjistili více o úspěchu tria hudebníků z Molenburku? Asi na ministerstvo kultury, do jejich archívu. Totiž pan Nedoma (kapelník Vysočanky) tuším že na housle, Sláva Hudec (Hadamůj) na pilu a pan Zouhar (pan učitel z Holštejna) na harmoniku se dali dohromady a odjeli na soutěž tvořivosti dospělých (mládež měla STM) do Prahy a údajně se ve své kategorii umístili na třetím místě! Pan Zouhar, u kterého jsem se později v Bousíně učil hře na housle, mi s laskavým úsměvem říkal, že při cestě do Prahy se na nádraží v Blansku ptal svých kolegů, zda nemá za ušima hnůj. Těsně před odjezdem totiž s ním pracoval. Stále totiž platí: „Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky“ » Friedrich Nietzsche, německý filosof. Naši předkové se hudbě věnovali, povzbuzovali se tak. Hudební sluch a zpěv se dobře trénoval v kostele, sborový zpěv. Ještě bych rád si při jakékoliv pobožnosti tam, v Molenburském kostele, zazpíval….
Petře jistě si zazpíváš. Nejlepší a nejznámější molenburské zpěvák František Přibyl tam již nebude, ale snad ty nové varhany, na které čekáme již několik roků nám to vynahradí. Za našeho mládí tam vždy na pouť hrávali naši muzikanti a zpíval František a Láďa Benešákůj. Já také s velkým zápalem. To bylo tenkrát, dnes to není ani již pravda.