Vzorný a dobrý kamarád František.
Je to už nějaký čas, před pár lety, když jsem seděl na zahrádce a kamarád Vladimír Hudec, mi dovedl návštěvu. Byli to tři sourozenci, potomci rodáků z Molenburku ze statku č. 1 „U Hadamů.“ Přišli, abychom se domluvili na vydání knížky jejich strýce pana Karla Hudce, kterou napsal ve svém mládí v Molenburku na výše uvedeném statku. Strojopis knížky nazvané“Okolo Molenburka tekla voda čisťounká,“ se ke mně dostal od Vladimíra před časem, mně se to velice zalíbilo a tak jsem navrhl, že bychom mohli knížečku vydat. To se také stalo. Největší zásluhu na tom měl František. Vytisklo se jich 100 kusů, ale to nestačilo, jaký byl o knížku zájem. Tak jsme se skamarádili, přidal se k nám poslední bratranec z Hudců Jeník, syn spisovatele Karla Hudce a za dva roky můj kamarád, molenburský rodák Petr Skácel. Všichni jsme byli již důchodci, ještě zdatní, ale již jsme si užívali důchodu, každý svým způsobem. Jen Jeník MUDr se nemohl se svou ordinací rozloučit a ještě několik roků ordinoval. Začali jsme se v Molenburku scházet vždy na jaře a na podzim. Postupně jsme zpracovali a v několika výtiscích vydali obsáhlý román od Karla hudce „Dva dvory,“ S Františkem jsme se domluvili, že mi pomůže s vydáním „Kroniky obce Molenburské, kterou bratranci doplnili svými vzpomínkami na návštěvy v Molenburku u strýce Františka, ale hlavně vzpomínkami svých rodičů na jejich život na statku č. 1. „U Hadamů.“
Píše se rok 2018, Zlatý věk nás důchodců již dávno minul! Všichni jsme zestárli, kamarády do Molenburku již vozí jejich děti, všechny nás sužují různé nemoci, ale naše kamarádství stále trvá.
Před několika dny můj vzácný, neocenitelný kamarád František, oslavil svou devadesátku. Je to stále pracovitý publicista, historik a milovník přírody. Jak by také ne? Je to doktor přírodních věd a v této oblasti stále pracuje. Několik roků si doma stěžoval, že ten jeho počítač má časté poruchy, že ho to obtěžuje a zdržuje v práci. Děti to ignorovali, vnuk počítač občas poopravil a čas šel dále. Jak přišla ta devadesátka, tak děti přemýšleli, co tomu dědovi a pradědovi jako dárek dát???, z čeho by měl radost? Když viděli, jak děda sedí u počítače, zase něco tvoří a stěžuje si, že počítač je pomalý, tak se jím rozsvítilo. Koupíme dědečkovi nový pořádný počítač. Tak se i stalo. Dědeček byl skoro na mrtvici, když nový počítač uviděl. Vnuk mu jej hned zprovoznil a tak František zase sedává chorý, ale nemocem vzdorující, u nového počítače, vzpomíná, píše vzpomínky, doplňuje svoje historická díla, brouzdá po celém světě a prohlíží destinace, které za svého života nemohl navštívit. Tak tráví svá léta, devadesátiletý důchodce. Mně je vzorem a obdivuji ho.
Přichází jaro a František mi poslal pěknou prezentaci, jak si představuje příchod jara. Prohlížením, také poznáte, jaký je to milovník a obdivovatel krásné přírody.