Paměť mi odchází…a nejenom mně, ale mnohým kamarádům také odchází spolu s těmi, kteří něco věděli a jen díky tomu, že o tom napsali, se jejich, zkušenosti a vzpomínky nesou dál. Možná se i moje alespoň vzpomínky ponesou dál, moje zkušenosti  moji práce jsou již novou technikou překonány, ale přeci jenom, snad budou někoho zajímat. Kniha bude k dispozici, zatím  si ji otevřete, pomalu můžete listovat a v klidu číst, třeba jen některé listy, nebo vůbec žádné. To si rozhodněte sami. Snad mi někdo napíše komentář.

http://online.pubhtml5.com/jdgr/psyb/

Napsali a moc krásné. Děkuji.

Františku, také u Tebe jsem si dovolil zde napsat Tvoje vyjádření. Moc jsi mne potěšil. Pokud budeš mít zájem, knížku Ti rád pošlu. Tonda.

Milý příteli Toníku,

se zájmem jsem si zatím jen prolistoval Tvoji novou knihu „Vzpomínky starého patriota Vysočan a Metry Blansko“, zveřejněnou na Tvém Webu. Určitě si ji přečtu podrobně.

Zatím jen pár slov: Líbí se mi pěkně udělaná titulní stránka knížky a pak úvod k publikaci na třetí stránce, kde mimo jiné uvádíš, co jsi pro svojim rodnou vesničku udělal a co jsi všechno vydal. Opravdu není toho málo a spoluobčané a přátelé Ti jsou a budou za to určitě vděčni. Myslím si, že je to velice záslužný čin, když jsi zveřejnil a tím dnešní generaci přiblížil: Kroniku obce Molenburské, Historii vašeho kostela, sepsal historii společenských organizací v obci, seznámil a seznamuješ na svém Webu občany s řadou dalších historických událostí týkajících se Molenburku a Houska. To dovede a učiní jen opravdový patriot.

Časy se mění, lidé svůj život v mnohém výrazně změnili. Šílené tempo moderní doby dává životu nové rozměry, nové hodnoty a na staré se bohužel zapomíná. Dnes se žije bohatěji, nesrovnatelně pohodlněji než za našich mladých let a noho dřívějšího, kdysi naprosto běžného mizí v mlhavé dáli zapomnění. Dnešní mladá, ba i střední generace si těžko dovede představit a často nemá ani potuchy o tom jak lidé kdysi žili, jak bydleli a kolik práce a námahy museli vynakládat, aby uhájili svoje živobytí.

Jak vyplývá a je patrno z Tvých záznamů a publikací, jsi rád, žes tuto dobu prožil a poznal; máš na ni mnoho i těch nejkrásnějších vzpomínek. Paměť odchází a o to cennější je, když někdo zanechá písemné záznamy o svých předcích, svých vzpomínkách a zkušenostech.

Děkuji, nová kniha je pěkná a zajímavá.

V závěru si dovolím poznamenat, že jsi vzorem a to jak svojí pílí, tak i nápady a v mnohém se Tě snažím napodobovat a něco podobného vytvářet zase pro moji rodnou vesnici, krásný Ořešín.

Toníku, patriote Vysočan upřímně Ti přeji především zdraví, hodně nových nápadů a úspěchů ve Tvé další záslužné práci.

Zdraví FT

Petře, dovolil jsem si přidat na tuto stránku Tvůj komentář.

Kniha „Vzpomínky starého patriota…“ hodnověrně dokumentuje těžký, ale zároveň lidsky krásný život na vesnici hraničící se třemi okresy. Pokud bych měl znovu prožít mládí, neváhal bych s volbou. Jen do té školičky, kterou zbudovali šlechticové Salmovy z Rájce nad Svitavou, bych chtěl znovu chodit. Do žádné jiné a ke stejným učitelům, učitelkám. Za paní učitelkou Svítilovou Danou jsme s Marií Hudcovou/Škvařilovou z č. 3 byli osobně na návštěvě v Křižanově. Všechny v Molenburku i Housku srdečně pozdravuje! A rákoskou po dlani v první třídě od paní ředitelky Strejčkové jsem dostával. Víte za co? Asi se to nyní bude zdát kruté, ale bylo to i za špatně vyslovovaná slova. Ona nestrpěla mluvit ve škole nespisovně. Jak já jí později děkoval, protože jsem se se spisovnou češtinou jako nákupčí živil, měl jsem úspěchy. Podobně mojí sestřenici Heleně Meluzínové/Včelařové děkoval jeden podnikatel z Molenburku, jak ho precizně naučila matematice. Prý jemu dost vydělává znalost matematiky. Holt počítat se musí umět, jinak se zpláče nad výdělkem. Jak pracovité a vzdělané jsme měli v Molenburku předky…