One thought on “Příspěvek mého kamaráda Františka.”

  1. Františku, jsi ještě malinko starší a měl jsi ve škole takové veliké štěstí na učitele. To u nás v Molenburku, co jsem tam chodil do školy od roku 1940 do roku 1944, žádné výrazné vzpomínky na hodné učitele nemám. Jednu výraznou vzpomínku přeci jenom mám. Do naší obce komandantůra dovezla traktor. Jak jsme šli ze školy, tak jel zrovna kolem a všichni děti za ním běžely, aby si ho jak zastaví, mohly prohlédnout. Měl vlečku, jel pomalu a tak někteří z nás hlavně kluci jsme se chytili a jeli jsme s ním k jednomu statku. Viděl nás pan ředitel Talský. Druhý den jsme přišli do školy a pan ředitel nás všechny, kteří jsme se drželi a běželi s traktorem, postupně volal, přehnul přes lavici a rákoskou nám nařezal. My kluci jsme to ustáli, ale nařezal také Žofince Grmelové, dceři učitele Grmely, která k lavici nechtěla jít, brečela, ale nařezáno dostala. Utekla domů, žalovat tatínkovi. Ten řediteli Talskému jistě domlouval, protože dlouho spolu nemluvili. Také náš pan farář, nás moc rád políčkoval a tahal za uši. Moc jsem nezažil paní učitelku Strejčkovou, která žáky nikdy nebila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.