Když nyní máme takové deštivé počasí a ještě k tomu hrozbu nákazy Covi19, tak jsem dal do knižní podoby poslední archiv. Můžete si ho prolistovat.
Když nyní máme takové deštivé počasí a ještě k tomu hrozbu nákazy Covi19, tak jsem dal do knižní podoby poslední archiv. Můžete si ho prolistovat.
Díky Toni za uspořádání historie v Molenburku a Housku. Jak vidno, po roce 1945 v našich obcích zavládla sounáležitost a regulace veřejného života. Žádné výstřelky typu hospodských rvaček, sousedé si pomáhali. Mohu tohle potvrdit zážitky ze svého mládí, totiž pan Král Adolf (majitel pily) a pan Hynšt měli velmi dobrý vztah s mými rodiči, s taťkou si v podnikání pomáhali. I s dalšími řemeslníky tito pánové vycházeli v dobrém – pan Paděra, stolař, pan Ševčík, kolář,pan Keprt, holič, pan Přibyl, kovář – zapomněl jsem na někoho? Jo, pan Jirušek malíř pokojů jak ho znám já. Měl šablony kreseb květin, kterými ozdobil pokoj mých rodičů. A celou tuto plejádu úspěšných našich předků spojovala svým vzděláním paní ředitelka základní školy, paní Strejčková. Bylo by dobré od potomků uvedených sousedů získat fotografie či jiné doklady o jejich pracovním či lidském nasazení.
Petře, tatínek byl výborný obuvník, byl ševc, jak se v Molenburku říkalo. Hodně let dělal u Bati, za války musel šít boty vrchnímu komandantu Čechovi, ale šil také mrazovky, které maminka chodila až do Soběsuk měnit za mouku a p. Zukalová zase oblečení také za mouku. Byl ševcovský mistr.